Jednoho chladného sychravého večera možná uslyšíte za dveřmi mňoukání. Otevřete dveře a tam bude sedět koťátko. Hladové a promrzlé. Dáte mu teplé mlíčko a suchou housku; ono je sní tak rychle že se budete bát aby se neudusilo. Pak se na vás zase podívá obrovskýma očima a tiše smutně mňoukne. Jistěže ho vemete domů, vždyť je tam taková zima. A od té doby máte kočku. Kočky. Napořád. Na celý život. Někdy si řeknete, proč to kotě přišlo zrovna k vám, proč nešlo k sousedovi - tomu hladovci. Nebo k té protivné ženské odnaproti. Ale to kotě nepřišlo! Přinesl ho Kočičí záchranář a posadil ho k vám na práh, protože je to jeho práce a protože zná lidské duše.
